RECENZE Titanfall 2
Nečekaně povedené pokračování.
Je to jako hrát ve filmu Jamese Camerona, napadlo mě několikrát během průchodu příběhovou kampaní Titanfallu 2. Určitě na to měl svůj vliv estetický design (mechové, stavby, ale třeba i zvířata na mimozemské planetě nápadně připomínají desaturovanou verzi filmu Avatar). Svůj podíl na tom ale má také celkové pojetí příběhu, který staví na zažitém tématu (příběh opravdového přátelství mezi člověkem a strojem) a využívá celou řadu všelijakých klišé z akčních i sci-fi filmů ze staré školy, aniž by přitom působil hloupě nebo přehnaně. Je to tím příjemnější překvapení, že předchozí hra z téhle série žádnou příběhovou kampaň pro jednoho neměla a na místě tak byly obavy z plytkosti a pocitu zbytečného přídavku k multiplayerovému jádru hry.
Dokonce bych řekl, že byste si měli kampaň TF2 zahrát i v případě, že nemáte v úmyslu následně trávit měsíce v multiplayerových módech hry. Pokud jste nehráli první díl, o nic jste z hlediska příběhu nepřišli (i když se hra občas odkazuje na některé minulé bitvy, jde spíše o fanservis). Zápletka je dostatečně prostá: mocná korporace si uzurpuje svobodné hraniční světy (hlavně jejich přírodní zdroje) v zapadlém koutě vesmíru, takže se jí na odpor postaví partyzánsky organizovaná domovská milice.
Váš hrdina s úderným jménem Jack Cooper je bojovníkem v této milici a trénuje na to, aby se jednoho dne mohl stát pilotem sofistikovaného bojového mecha. Jeho přání se mu předčasně splní při nezdařeném výsadku na planetu Typhon, kde je souhrou okolností zvolen jako jediná náhrada za mrtvého pilota titána jménem BT-7274. Společně se pokusí splnit náročnou misi, která původně vůbec neměla být jejich.
V jádru jde o "buddy story" dvou nesourodých parťáků, kteří se musí naučit spolupracovat a důvěřovat si. Zároveň jde ale o mnohem víc. Autoři Call of Duty: Modern Warfare se nezapřou a hra umě navozuje atmosféru velkolepého válečného konfliktu (od plíživých pasáží přes frenetické přestřelky až po megalomanské tankové či letecké bitvy). Aby toho nebylo málo, do příběhu je umně vkloubené i téma mimozemských archeologických vykopávek nebo dokonce cestování v čase. Přesto nejde o žádný mišmaš a kampaň skvěle šlape. Kromě jiného díky zdařilému dávkování unikátních situací a mechanik.
Ať už jde o pestrý arzenál nápaditých zbraní, akrobatickou navigaci skrz gigantickou montážní linku (nejednou jsem si vzpomněl na slavnou akční scénu z filmu Minority Report) nebo o zmíněné hrátky s časem, hratelnost neustále překvapuje a baví. Člověka jen zamrzí relativní krátkost (okolo pěti hodin), ale pokud jde o daň za absenci nudných pasáží, možná je to dobře. Pokud si chcete kampaň více užít, dejte si ji od začátku na vyšší obtížnost a využijte akrobatické schopnosti své postavy k hledání sběratelských předmětů.
Audiovizuální zpracování je tématem drobné kontroverze. Někteří hráči típají obrázky zapadlých koutů v kanálech a základnách, na kterých demonstrují nízké rozlišení textur nebo nedostatečnou detailnost prostředí. Jenže na každé takové místo připadá nějaká ta epická scenérie s vodopádem, zřícenou vesmírnou lodí nebo velkolepou bitvou armády mechů. V pohybu a jako celek to vše působí sladěně a velkolepě, podpořeno špičkovým dabingem a dostatečně "filmovou" hudbou Stephena Bartona (který má prsty ve hrách jako Modern Warfare nebo filmech jako Muž v ohni).
Jelikož naprosto zásadní roli pro hratelnost má rychlý a plynulý pohyb ala Mirror´s Edge a hlavně explozivní bitvy tuctu titánů zároveň, je pro hru klíčová rychlost a plynulost - kterou i na konzolích neomylně drží na 60 snímcích za vteřinu. Při rychlosti pohybů všech postav i robotů a množství explozí v průměrném online zápasu občas budete mít problém si udržet přehled. Ale je to právě ta rychlost animací i divokost bojů, co hře dodává její strhující chytlavost. A přesto je v ní stále prostor pro taktické plánování postupu i rafinované využívání všemožných zbraní a mechanik.
Pro online zápasy si hráči nyní mohou vybírat z šesti modelů titánů, kteří reprezentují tradiční třídy (rychlý, vyrovnaný, silný), ale citelně se liší svou výzbrojí a vybavením - najdete zde plamenomet, meč, nášlapné miny, létajícího titána, pomalé avšak ničivé paprskové zbraně a tak dále. Nové schopnosti jsou k dispozici také pro pěší bojovníky - od kotvícího lana přes hologram dvojníka až po sonický nůž, odhalující pozice nepřátel. Svého vojáka, titána i jednotlivé zbraně si můžete dále kosmeticky i funkčně upravovat.
Variací a obsahu je tolik, že prakticky po každém zápase odemknete něco nového, takže se budete cítit odměnění za každých deset minut s hrou. Vybírat nyní můžete s desítky herních módů, od extrémů typu "jeden titán na jednoho v kruhové aréně" nebo "pouze pěší vojáci proti sobě" až po klasické "Free for All" nebo "Capture the Flag". Nejvýraznější novinkou je "Bounty Hunt", kde musíte nasbírané body za zabíjení protihráčů i NPC pravidelně ukládat v mobilních bankách na bojišti (čemuž se budou protivníci snažit zabránit).
Titanfall 2 působí jako plnokrevné naplnění původní vize pro tuhle herní sérii. Mechaniky byly vyladěny k dokonalosti (snad kromě Destiny vám žádná jiná aktuální střílečka nenabídne tak návykově odladěné ovládání a pohyb), herní režimy obohacené o nové nápady (a také možnost nastavitelných soukromých zápasů) a celkový postup vaší postavy působí nemálo motivačně.
Samozřejmě proběhly také úpravy v rovnováze, místo nahodilých a občas přehnaně silných "karet" z minulého dílu si nyní musíte speciální schopnosti zasloužit svými výsledky na bojišti. Titáni navíc nejsou tak nezranitelní jako dříve - postrádají totiž energetické štíty, které jim můžete aktivovat pouze pokud donesete extra baterii, ukradenou z nepřátelského titána.
Díky tomu můžete i jako pěší bojovník citelně zasáhnout do rozjetého zápasu, kde už několik hráčů ušetřilo body na přivolání svého stroje. Když si k tomuhle návykovému mixu připočtete onu skvělou kampaň a slib autorů, že budoucí mapy a přídavky budou zcela zdarma, máte velmi silného kandidáta na střílečku roku.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.