Eurogamer.cz

RECENZE Horizon Zero Dawn

Martin Zavřel říká, že něco takového ještě neviděl.

Svět ve hře Horizon: Zero Dawn dokáže zaujmout na první pohled, dokonce i z jediného obrázku. Rozpadlé kostry mrakodrapů zarostlé džunglí, mezi kterými se s dravostí i grácií skutečných zvířat prohání mechaničtí dinousaři. Tahle kombinace prostě člověka praští do očí a okamžitě mu v hlavě začne vrtat: co to má znamenat? Co se tady stalo? A proč zrovna robotičtí dinosauři? Jelikož se jedná o seriózní sci-fi od respektovaného evropského studia (nizozemští Guerrilla Games prosluli především ponurou válečnou sérií Killzone), můžete se spolehnout, že pod povrchem tohoto na první pohled fascinujícího světa čeká poctivá záhada k odhalení.

Hráč je do něj navíc uveden nejlepším možným způsobem, protože první hodiny hraní kombinují okouzlení dech beroucím audiovizuálním zpracováním s výpravnou filmovou jízdou, za kterou by se nemusel stydět ani Uncharted 4. Nechci vám kazit překvapení ze skvěle vystavěného prologu, ale napovím alespoň tolik, že kombinuje víceméně lineární hratelnost s vysokou frekvencí filmových sekvencí a udržuje parádní spád, díky kterému hru těžko během těch prvních hodin přerušíte.

Na konci tohoto působivého úvodu budete mít zdařile vybudovaný vztah k hlavní hrdince (Aloy je osobnost, plus sarkastická Ashly Burch se na ni skvěle hodí) a z ochutnávky klíčových herních mechanik budete natěšení na vypuštění do otevřeného světa, což je moment, který hra zdařile odůvodní i příběhově: jakožto elitního lovce si vás lidé z vašeho kmene vybrali, abyste se vydali za hranice jeho území a v neznámé divočině našli odpovědi na odvěké otázky i bezprostřední novou hrozbu.

Jde o jeden z mnoha případů, kdy je nějaká věc nebo situace ve hře pečlivě zdůvodněná příběhovým pozadím. Autoři si dali záležet o dost více, než je obvyklé, aby jejich zbrusu nový svět dával smysl a uspokojil přemýšlivého hráče s touhou objevovat souvislosti a příčiny věcí. Ačkoliv se tedy hra po tříhodinovém prologu otevře do klasické směsice všemožných misí a aktivit, typické pro žánry Open World a RPG (žádná forma multiplayeru zde není), vše zůstává konzistentní, smysluplně zapadá do místní fikce a každá vaše aktivita přispívá k odhalování ústřední záhady: co "zabilo svět", proč jsou v něm roboti vypadající jako dinosauři a jak to, že zrovna vaše postava dostane příležitost to všechno odhalit. Ačkoliv svět kolem vás je zdánlivě divošský, pod jeho povrchem na vás čeká hardcore sci-fi s propracovanou strukturou, historií a poměrně hlubokými myšlenkami na téma lidské civilizace i povahy života jako takového.

Pokud jste ten typ hráče, který takovéhle hlubší a ambicióznější příběhy vyhledává, pak si ho zde užijete vrchovatou mírou, jelikož je použita řada mimořádně výpravných herních i filmových sekvencí. Pravděpodobně vás historie místního světa strhne natolik, že se dobrovolně vydáte hledat i sekundární zdroje informací, jako jsou textové a hlasové záznamy, roztroušené po světě. Jestliže máte ale raději gameplay, můžete filmové sekvence přeskočit a jít do světa raději hledat praktičtější předměty, jako jsou artefakty odemykající lepší arzenál či schopnosti. Není náhodou, že vám hned jeden z prvních kupců nabídne mapky přibližných lokací těchto věcí: Horizon si dává hodně záležet, aby svojí strukturou hráče příliš neomezoval ale ani ho nenechal napospas obrovské rozloze místní divoké přírody. A že to panečku je nějaká příroda!

Během hraní se mi opakovaně stávalo, že jsem se během kradmého postupu lesním porostem zastavil a napjatě se zaposlouchal do zvuků přírody kolem sebe. Podobně jako se Battlefield série proslavila ozvučením zbraní, přijde mi, že zde zvukaři dosáhli na nový milník, pokud jde o vykreslení dokonalé kulisy divočiny kolem vás - všechno to šustění trávy a listů ve větru, praskání větviček, občasné hlasité projevy zvěře v dálce... se snoubí v nádherně bohaté barevné paletě s detailní grafikou a překvapivě všudypřítomnou fyzikou, díky které prostředí kolem vás doopravdy ožívá.

Snad nikdy jsem ještě neviděl tak hustou a zároveň detailní vegetaci, ve které navíc pobíhají všemožná zvířata různých velikostí (vrcholem živosti a smyslu pro detail jsou mravenci na stromě). A tím myslím „normální", živá zvířata, kterých je svět také plný a musíte je lovit, abyste si z nich mohli vyrábět výstroj, rozšiřující kapacitu vašeho inventáře.

Tou hlavní hvězdou hry jsou ale samozřejmě „zvířata" umělá. Roboti dokonale zaplavili tenhle zdivočelý a zarostlý svět. Je jich plno (26) druhů a jsou všude. Od zákeřných Watcherů podobných raptorům přes masivní mechanické tygry či krokodýly až po létající ještěry nebo majestátné brontosaury či nesnadno popsatelné predátory na vrcholu pomyslného potravního řetězce (představte si něco mezi tyranosaurem a tankem). Všichni jsou přitom vůči organickým formám života agresivní, takže se kolem nich musíte mít vždy na pozoru.

Jejich propracovanost a pestrost zahrnuje vlastní teritoria, odlišné chování i poměrně sofistikovaný systém rozdělení těla na zbraně a zranitelná místa, kdy musíte řešit, zda jim například chcete ustřelit samotnou hlaveň plamenometu, nebo rozstřelit nádrž s palivem či tu samou nádrž opatrně „urazit" tupým šípem, abyste ji pak mohli sebrat a použít k vlastní výrobě zápalné munice. Čím větší robot, tím komplexnější je jeho tělo a zbraňové systémy - ti největší jsou jako obrovské smrtící puzzle, které je potřeba pečlivě analyzovat a nasadit odpovídající taktiku.

Zážitek z vysoce dynamického a vždy poněkud děsivého boje proti mechanickým monstrům je jednoznačně nejlepší složkou hratelnosti a kromě pestrosti a komplexity těchto nepřátel to způsobuje i jejich impozantní zpracování. Ať už jen vidíte z dálky jejich siluety (ve dne) nebo světla (v noci) či se jim dostanete na tělo a oni rozjedou svůj divoký tanec během samotného boje, působí impozantně a hlavně: živě. Ano, roboti v téhle hře jsou prostě jako živí! Když se do vás pustí ti větší z nich, tak vám navíc nepomůžou žádné budovy nebo skály, protože jsou schopní je rozsekat na kusy. Tradiční herní taktiky, kdy hráč šikovně využívá kolize nějaké zdi nebo překážky mezi ním a protivníkem tak selhávají a pohromadě s často frenetickou rychlostí a mrštností protivníka vás nutí neustále zůstávat v pohybu, dokud není po boji.

Ke slovu se tak dostává plíživý přístup, který můžete podpořit jak odemykáním vhodných schopností pro vaši postavu, tak vylepšováním odpovídající výzbroje a výstroje. Máloco je tak uspokojivé jako postupná tichá likvidace smečky robotů jednoho po druhém, využívajíce předvídání jejich trasy a vaše rychlé výpady z vysoké trávy. Jde také o jediný způsob jak se jim dostat na tělo dostatečně blízko, abyste je mohli ochočit (ehm, přepsat programování uploadem viru). Lovení je ovšem nejen zábavné, ale také výhodné: řada lepších zbraní i brnění vyžaduje součástku z některého z robotů.

Zbraním jednoznačně dominuje luk, kterého budete mít několik druhů (menší pro vrhání elementálních náloží, standardní střední pro většinu boje či velký pro přesné ostřelování na velkou dálku). Kromě toho je zde ale také prak na výbušné nálože, vystřelovač kotev pro znehybnění protivníka na místě či vystřelovač elektrických lan, které můžete umístit jako pasti do cesty protivníkům. Každá zbraň má několik různě silných variací (všechny se nakupují u kupců) a hlavně: do jednotlivých zbraní i brnění můžete zasunovat užitečné „mody", které zvyšují určité jejich statistiky nebo přidávají vlastnost navíc (neváhejte si odemknout schopnost mody mezi zbraněmi přehazovat). To hlavní je, že klíčová střelba z luku je skvěle ovladatelná a jakmile si na ni zvyknete, budete rozsévat šípy elegantněji než Lara Croft. S novým Tomb Raiderem má ostatně ovládání vaší postavy snad nejvíce společného, stejně jako například sbírání surovin v prostředí kolem vás (klacky na šípy, bylinky na léčivé nápoje).

Celkově je ekonomika surovin a zdrojů ve hře příjemně vyvážená a nenutí vás do nějakých extrémů nebo grindu, obzvláště pokud hrajete na některou z nižších obtížností (je možné měnit v průběhu hraní bez dopadu na trofeje). Na vyšší obtížnosti samozřejmě budete muset být se surovinami poněkud spořivější a vaše taktiky budou muset zahrnovat přípravu bojiště pastmi apod., obzvláště s ohledem na absenci regenerace zdraví (musíte použít léčivé bylinky nebo lektvary). A hlavně, pečlivě oskenovat prostředí i protivníky před bojem.

Bohužel zatímco lov a boje s robotickými zvířaty patří k tomu nejlepšímu ve hře, poměrně velká část (obzvláště uprostřed příběhu) se točí okolo boje proti lidem. Není to samoúčelné, protože kultura a víra jednotlivých kmenů je zde poměrně klíčová pro celkový příběhový rámec/pointu, nicméně i tak to zamrzí. Oproti pestré plejádě nevypočitatelných monster jsou lidští protivníci stereotypní a žádná velká překvapení vám nepřipraví. Ničemu tak nepomáhá, že ve hře kromě jiného existují také základny banditů, které byste měli čistit, pokud chcete na jejich místě odemykat spřátelené osady a kupce.

Naštěstí tohle je poctivé RPG v otevřeném světě, takže je pouze na vás, kolik času budete věnovat lovu, kolik dobývání teritorií, kolik hromaděním zdrojů a vylepšováním vašeho arzenálu a kolik zhruba dvacítkou příběhových misí. Poměrně brzy získáte možnost zakoupit předmět pro neomezený fast-travel mezi ohništi na mapě, kterých je víc než dostatek (každé ale vyžaduje "ruční" první aktivaci). Mapa to přitom je hodně velká, zahrnující pestré prostředí od plání a lesů přes pouště či hory až po vesnice, města a samozřejmě: podzemní labyrinty všeho druhu. Specialitou jsou pak „Cauldron" dungeony, jejichž průchodem odemykáte schopnost „ochočit" jednotlivé druhy robotů. Některé jako oře pro rychlejší pohyb krajinou, jiné jako spojence do tužších bitev se smečkami protivníků.

Je snadné hru přirovnat k různým konkurenčním titulům, protože využívá řadu podobných dílčích prvků a mechanik. Ať už jde o Zaklínače, Tomb Raidera, Monster Huntera nebo Far Cry. Vše ale používá zdařile a hlavně zasazené do kontextu unikátního světa plného nevídaných nepřátel. Hlavní příběh je mimořádně poutavý (prostředek se možná trochu vleče, ale to jen proto, že úvod a finále jsou tak strhující) a snadno vám zabere 30 hodin.

Vedlejší úkoly a aktivity v herním světě jsou také často zábavné a snadno vám nafouknou hrací dobu na dvojnásobek nebo i trojnásobek. Nádhera všeho okolo (ve hře najdete i plnokrevný realtime Photo mód) a návykové lovení místních monster vás možná bude ke hraní táhnout i poté, co už v ní všechno splníte. Za zmínku stojí i všemožné drobné inovace, jako je dynamické začlenění tutoriálů v podobě samostatných volitelných questů nebo funkce „vyrobit quest na míru" za účelem sesbírání surovin pro určitý kus vybavení.

Kromě výše zmíněného boje s lidskými protivníky jakožto hlavní slabiny hry mi vadilo také pár dalších drobností. Například ne úplně přehledná navigace k cíli nastavenému na mapě (Waypoint) nebo smrti způsobené pádem i z relativně malé výšky. Obecně plošinkové pasáže v některých misích či dungeonech mi moc nesedly, ačkoliv do velké míry připomínají právě Uncharted poměrně benevolentním ovládáním a náznakem správné cesty pomocí barevně odlišených hran či madel (o to horší je těch pár případů, kdy tohle chybí nebo nezafunguje).

Na druhou stranu je ale potřeba uznat, že hra je navzdory svému rozsahu velmi dobře odladěná - nejen že jsem za celou dobu viděl jediný drobný bug (s ragdollem), ale vše navíc běží dokonale plynule, což je s ohledem na grafické kvality Horizonu malý zázrak. Aby toho nebylo málo, hra loaduje pouze při prvním zapnutí, po smrti nebo během fast-travel přesunu. V takovém případě si ovšem pár desítek vteřin počkáte.

Vedle překvapivě propracovaného odhalování ústřední záhady v příběhu se mi líbila i možnost ovlivňovat interaktivní konverzace včetně několika emotivních voleb (můžete dokonce zabít nebo nechat žít některé vedlejší postavy). A zatímco první dny hraní jsem si užíval tu čarokrásnou jinakost všeho kolem mne, ke konci jsem se naopak cítil jako zkušený veterán, rozeznávající jednotlivé byliny i dravce v přírodě kolem sebe už od pohledu z dálky. Prostě jsem si po pár dnech na pláních Horizonu připadal jako doma a také v téhle chvíli mám chuť se do toho nádherného a zábavného světa vrátit.

Čtěte také naše dojmy po dohrání a souhrn názorů ze světa.

333

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

RECENZE Horizon Zero Dawn Martin Zavřel Martin Zavřel říká, že něco takového ještě neviděl. 2017-02-25T12:27:00+01:00 4 5
REKLAMA

- komentáře (20)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...