Assassin's Creed II - česká PC verze Recenze

Stránka 1 z 3. Stránka 2

Se čtvrtročním zpožděním za dřívějšími konzolovými verzemi konečně přichází i počítačová varianta nejen námi vysoce hodnoceného a zábavného dějepisu. První díl na počítačích dopadl docela dobře, ale díl druhý předcházejí obavy z jeho rozporuplné ochrany, které se tak budu podrobně věnovat na další stránce za zhodnocením hry pro PC jako takové.

Po spuštění Assassin’s Creed II PC okamžitě narazíte na jednu velkou ptákovinu, kterou konzolové verze netrpí. A tou je naprosto nelogický interface pro ovládání, v němž budete alespoň ze začátku spíše jen tápat, než by vám nějak pomáhal v prvních krocích. Když už jen úvodní obrazovka vyžadovala stisknutí tlačítka START, které jsem samozřejmě na klávesnici a myši nemohl najít, tak to mě na úvod trochu rozhodilo. Naštěstí to není nutné a v menu lze myš bohudík normálně používat.

Tyto symboly si budete muset dobře zapamatovat.

Jenže problém je někde jinde. Nevím, kterého blázna v Ubisoftu napadlo, že místo názvů tlačítek klávesnice, popř. barevných piktogramů tlačítek ovladače, jak je v rozhraní obvyklé, použije pro ovládání zcela nové ikonky hlavy, rukou, nohy a další, kteréžto mají představovat určitá tlačítka. To sice vzhledem ke konceptu ovládání „loutkaře“, jenž se tolik osvědčil v prvním díle, dává relativně smysl, ale pro zažití je to naprosto neintuitivní a krkolomné.

Vůbec totiž netušíte, jaký symbol je přiřazen k jaké klávese, takže musíte neustále lézt do přehledu ovládání, nebo nakukovat do manuálu. A to samé kupodivu platí i pro zapojení podporovaného xboxového gamepadu, jenž hra sama nedokáže automaticky načíst, a musíte to ručně zajistit v nastavení. Velká škoda, že nezůstalo u toho prostého a funkčního zobrazování příslušných kláves pro danou činnost. A to jsem měl za to, že by to měla být naprosto standardní věc.

Ani s joypadem ale nebudete vědět, co který znamená.

Mimo to ale bylo ovládání klávesnicí a myší alespoň pro mě dosti nepohodlné, však postava Ezia ve výhledu reaguje na pokyny hlodavcem hlavně z pozice kamery na můj vkus tak nějak zpožděně. Ale to může být otázka zvyklosti, když jsem hru dříve hrával pouze na joypadu. Alespoň, že tlačítka jsou na něm namapována stejně jako na konzolových titulech a nemusel jsem se tak učit nové rozestavení. Gamepad je proto pro hraní PC verze vřele doporučen.

Po obsahové stránce je skoro všechno při starém, však vás v tomto odkážu na starší konzolovou recenzi. V tomto ani identická PC verze nic neztratila z mnohých půvabů špičkové náplně, jíž jsem dříve ocejchoval absolutním hodnocením. Ba jako protiváhu pro někoho možná otravné ochraně a zmršenému ovládání oproti konzolím přidává dvě třešničky navíc. Jednak jsou to české titulky od Playmana: rozhodně povedené a co mohu soudit, tak bez chyb. Pouze pro počeštění úvodního intra si musíte stáhnout ze stránek distributora Playman drobnou opravičku.

České titulky jsou pečlivě vypracovány.

A druhak také přítomnost dvou nedávno vypuštěných přídavných balíčků, jež si konzolisté musejí zaplatit. První a menší Battle of Forli doplňuje do celkových čtrnácti sekvencí (kapitol hry) tu dříve chybějící dvanáctou. Tato pasáž se nachází až skoro ke konci hry, po desítkách hodin hraní, dříve se jen k těmto přídavkům nedá dostat (nejsou přístupné samostatně).

První přídavek nabízí střídmější várku půl tuctu paměťových bloků, tedy misí, vložených do opevněného městečka Forli, které napadli Templářští bratři Orsiové, a vy máte za úkol pomoci zdejší komtese Kateřině Sforza v boji. Tu prve potkáte při vaší cestě do Benátek. Dohrání dodatku Battle of Forli vám zabere pouze kolem jedné-dvou hodin, nicméně vítaným bonusem je možnost používat Leonardovo rogalo i k polétání mimo dané mise. Přídavek tak obsahuje pouze balíček nových úrovní. Žádné nové postavy, zbraně nebo lokace nenabízí.

Tentokrát Desmond osedlá trochu jiný Animus.

S tím je na tom lépe jednou tak bohatší druhý přídavek Bonfire of the Vanities, jenž zpřístupňuje následující třináctou sekvenci, takže s ním je složení Desmondovy paměti již kompletní. Ten se zaměřuje v tuctu paměťových bloků na vraždy různých nepřátel, což by mělo zabrat zhruba dvojnásobný čas, než v případě prvního přídavku. V rámci balíčku se naučíte nový pohyb Sprint Jump a otevře se vám taktéž nová a dříve nepřístupná čtvrť Florencie.

Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že tyto chybějící kapitoly příběhu Assassin’s Creed II byly uměle vyjmuty z původní hry, čemuž nasvědčují dříve nepřístupné paměťové bloky na konci celé Eziovy ságy.

Nejen díky nyní již kompletním událostem je samozřejmě příběhový mód počítačového Assassin’s Creed II stejně tak zábavný a ještě rozsáhlejší než u konzolových bratříčků, nicméně bych očekával podobně ještě lepší obrázek, což se ale nestalo. Ano, grafika je krásně ostrá, což třeba postavám nadělí ještě více kouzla než dříve, ale ve hře jsou vidět jisté kompromisy dané na oltář konverzi z konzolí. Tím mám na mysli hlavně jednodušší textury vzdálenějšího okolí a domů, jež se rapidně ztrácejí se vzrůstající vzdáleností od vaší postavy. Tento prvek mají i konzolové verze, kde se také vzdálené objekty zjednodušují, ale v nich to není tolik patrné a ani nezažijete takovou mlhu na horizontu uměle snižující dohled, jako zde v počítačové variantě.

Nastavení grafiky je střídmé.

Kromě vyššího rozlišení a zvýšené ostrosti tak obrázek AC2PC od konzolovek nijak extra vylepšený rozhodně není, spíše naopak. Rozumějte, grafika určitě není nijak špatná, ale ty ústupky dané převodem jsou prostě dost znát. PC verze by na současných nejsilnějších počítačích mohla vypadat lépe. Však ani možnosti nastavení grafiky nejsou nijak velké, na druhou stranu mi hra šlapala na mé sestavě C2D 2,6 GHz, 3 GB RAM a Nvidia 260GTX 896 MB velmi plynule stále kolem 40-50 FPS, byť na svém klasickém monitoru jsem se musel spokojit s rušivými černými pruhy nepřeformátovaného obrazu, jak vidno z obrázků kolem.

Na stránku 2