Dojmy z předváděčky Dishonored

Pomsta řeší vše. Aspoň v retrofuturistické simulaci vraha.

V souvislosti s Dishonored si vždy vybavím prezentaci s hloučkem řadových zaměstnanců Bethesdy (s vývojem neměli nic společného), kterak si mezi sebou šuškali jako puberťačky po průchodu kolem jejich idola, namísto toho, aby usazovali nás, pisálky.

  • "Hej, už jsi to viděl?"
  • "Jo, už dvakrát. Ale pokaždý to bylo úplně jiný! Musím se jít ještě mrknout."
  • "Přesně! Tak vydrž, ještě sem naženu zbytek a přiběhnu taky."

Když vám tohle říká PR maník, držíte si odstup. Když tohle slyšíte jen tak na chodbě od uvěřitelně nadšených hráčů-kolegů, začnete se těšit. Stejně jako prezentace, i samotné Dishonored dává jasně najevo, že hráč bude mít ruce volné. Budou to ruce tichošlápka, ostentativního vraha nebo někoho mezi?

Zdejší kulisy "retrofuturistického" města Dunwall, atraktivně mixující viktoriánský Londýn a half-lifeovské City 17, nebudou otevřeným herním světem à la metropole z Assassin's Creed; vaše působení v nich bude velice připomínat Deus Ex, Thief, Bioshock nebo Hitmana. Jinými slovy, jednotlivé "mise" budou předem dané a mají na sebe lineárně příběhově navazovat, ale způsob, jakým se s nimi popasujete, již bude na vás a rozdíly mezi přístupy k hraní slibují být ohromné.

Pomsta řeší vše

Vžijete se do role Corva Attana, bývalého bodyguarda císařovny Jessamine Caldwin. Bývalého z toho důvodu, že císařovna byla zavražděna a všechny prsty ukazují jeho směrem. Když si v cele odpykává svůj trest a čeká na popravu, navštíví jej záhadný muž známý jako Outsider, z prapodivných důvodů jej vysvobodí a Corvovi do ruky "vryje" symbol, díky němuž se našemu milému vrahovi otevřou dveře k nadpřirozeným schopnostem. Ostatně, tento životní zvrat jste již mohli vidět v parádním dubnovém traileru.

Tvůrci z Arkane Studios Dishonored definují jako "simulátor vraha". Corvovy motivy lze shrnout jediným slovem: odplata. Chce se pomstít Lordu Regentovi za křivé obvinění a za uzurpování si moci pro sebe. Podlých duší je ve městě Dunwall habaděj, takže o skalpely nebude nouze. Jednou je to zkorumpovaný právník, který lidem zabavuje byty, jindy zase brutální oficír, jenž fyzicky tyranizuje řadové měšťany.

Jakoby nestačilo, že město sužuje mor, jemuž podlehla již polovina obyvatelstva. Zohyzděné mrtvoly se válí všude kolem a ozbrojené složky je shromažďují v hromadných hrobech jako Nacisté nebožtíky v koncentračních táborech.

Vysoké elektrické stěny, které na dotek každého usmaží (včetně nepřátelských vojáků - jen je třeba poštelovat přístrojovou desku), striktně dělí chudinu od kruté aristokracie. Střední střída fakticky neexistuje, zbytek připomíná zvrácené existence podmořského města Rapture chvilku předtím, než začaly běhat po stropech. Mrtvými ulicemi despotické metropole neustále hlídkují strážníci na vysokých robotických mašinách zvaných Tall boys. Čas od času se ze všudypřítomných amplionů ozve hlas velkého bratra, jako kdyby i zde vládl Dr. Wallace Breen ze City 17.

A při tom všem nehraje hudba. Člověk by nevěřil, jaký dopad na atmosféru může mít občasné vynechání hudebního podkreslení.

Rozeťaté lebky a plachtící končetiny

Tvůrci se kasají, že Dishonored půjde dohrát bez spáchání jediné vraždy, cíle misí nepočítaje, přirozeně. Mají to v krvi, na hře dělají autoři Thief, pročež o stíny, zlodějské fígle a nespočet alternativních cestiček v ní rozhodně nebude nouze. Na hře však zároveň dělají i autoři Dark Messiah, takže nouze nebude ani o bez skrupulí uťaté hlavy. Násilí v Dishonored působí trochu jinak, než v konvenčních akčních titulech a aby se jeden zdržel od experimentování a užívání si brutálního, velice osobního soubojového systému - tj. aby šel cestou tichého vraha - bude to chtít zatraceně silnou vůli.

Corvo může v jedné ruce svírat granát či příruční kuš s projektily smrtelnými i uspávacími, zatímco do druhé může uchopit třeba dýku nebo pistoli. Ve velmi kontaktních soubojích, kde je každý úder cítit, lze nepřátelské útoky blokovat, uhýbat jim, odrážet je. Nepřítele lze kopnout, seknout i bodnout a každé zakončení, které jsem viděl, bylo trochu jiné, leč vždy neslýchaně kruté. Zvláště s nastřádaným adrenalinem. Na druhou stranu, zdejší rek není žádným golemem a jak na novinářské prezentaci upozorňoval Harvey Smith, vedoucí designér (a mj. také muž, bez něhož by Deus Ex nebyl Deus Ex), skupinku pěti šesti nepřátel za normálních okolností Corvo prostě nezvládne.

V ten moment tudíž přichází zběsilý úprk, během něhož byste si měli připadat jako zdatní parkouristé. V Arkane Studios se o parkour pokoušeli již v The Crossing, neúspěšně, tak teď si snad spraví chuť. Protagonistovi hraje do karet celá škála speciálních schopností (ano ano, mluvím o primitivnějším RPG systému i obchodování). Třeba vidění skrze zdi nebo teleport, díky němuž Corvo přeskočí i jinak nezdolatelné vzdálenosti mezi střechami dunwallských domů. Hodí se zmínit, že mise není splněná, dokud bezpečně nezdrhnete do své "základny" někde ve stokách.

Ať už se v roli nadpřirozeného zabijáka Corva budete chovat jakkoliv, okolní svět by měl vaše konání reflektovat skrze tzv. Chaos systém. Něco podobného jsme slyšeli už třeba o Fable, ale nebojte, Dishonored žádnou pohádkou se svatozářemi a čertími růžky není. Fungovat to bude jednoduše. Čím více o sobě budete dávat vědět - čím větší bordel a chaos za sebou budete nechávat - tím více si režim bude došlapovat na řadové lidičky, neb se bude domnívat, že se klube revoluční hnutí.

Autoři vás tedy sice nechají vybrat si mezi cestou (přímočarého) vraha nebo (přemýšlejícího) tichošlápka, ale až po jedné krvavé prácičce uvidíte, jak stráže postaví ke zdi tucet nevinných občánků, mělo by vás začít hryzat svědomí. Jinými slovy, vývojáři si evidentně přejí, aby byli hráči Dishonored důvtipní a vynalézaví, aby zkoušeli bezpočet možných kradmých postupů, a doufají, že neveselé vyhlídky na ještě represivnější režim je k tomu dokopou.

Jak? Jakkoliv

Ale ještě k tomu násilí... málokdy se stane, že by vaším úkolem NE-nebylo někoho zavraždit (jestli vůbec někdy). Což zní takhle na papíře fádně, ovšem způsobů, jakými toho dosáhnout, by mělo být enormní množství. Harvey Smith rád mluví o tom, kterak testeři náhodou přicházejí s řešeními, na něž během designování ani nepomysleli. Záleží situace od situace, ale telegraficky:

Dishonored pro PC/PS3/X360 vyjde 12. října letošního roku.

rezervovat na Xzone

Vyhlídnutého bídáka můžete uvařit v parní lázni. Můžete jej otrávit, posednout, zajít s ním na balkón, vyskočit z jeho vláčeného těla a strčit jej přes zábradlí. Můžete na něj poslat houf agresivních krys. Můžete jej prostě usekat k smrti. Můžete si jeho pokoj opatrně prohlédnout klíčovou dírkou, nebo dveře úderem větru vyrazit. Můžete na něj dělat dlouhý nos - nechat jej vystřelit, v ten moment zastavit čas, posednout jej, napochodovat s ním před letící kulku a tok času vrátit do normálu. Můžete si plácnout s místním mafiánským gangem, zjistit pro něj kombinaci k jistému sejfu a špinavou práci již nechat na něm.

Můžete hroznou spoustu věcí a tuhle spoustu věcí ještě rozšířit vzájemným kombinováním. A tak jediné, co v případě Dishonored opravdu musíte, je začít se těšit na jednu z nejzajímavějších her letoška.

Ten slavný renderovaný filmeček z dubna

Reklama

Související obsah

Také na webu...

Zahájena beta Back 4 Blood

Jak na předčasný přístup?

10. srpna v šest večer proběhne vysílání Microsoftu o nezávislých hrách

Včetně oznámení od Rebellionu či Chump Squad, tvůrců The Artful Escape, Ollie Ollie World a Library of Ruina.

- komentáře (8)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna