Eurogamer.cz

Fable III

Honza málem králem v simulátoru rozvracení království.

Do království Albion jsme již mohli nakouknout dvakrát. I když se vždy jednalo o příjemně strávené chvíle, něco málo chybělo k dokonalosti. Jako by se přes komplexnost zbytečností zapomnělo na důležité prvky. Bude tedy platit přísloví: "do třetice všeho dobrého"? Nebo podivně zaměřená reklamní kampaň nelhala a čeká na nás přehlídka homosexuálních svateb a prdění do obličejů?

Fable III se odehrává zhruba půl století po událostech z druhého dílu. Tedy alespoň co se příběhu a postav týče. Abych pravdu řekl, herní svět působí, že uplynulo minimálně 500 let. Opět lze navštívit některá stará známá místa. A nestačil jsem zírat, jak zásadně se změnila. Určitě si nestěžuji. Alespoň je co zkoumat a nejedná se o pouhou recyklaci starých lokací. Ale nesladěnost obřích změn ve světě a uběhnutého krátkého času mě praštila přes oči tak silně, že ji nemohu nezmínit.

Za příjemnou změnu bych označil celý úvod příběhu. Konečně nehrajete za dalšího prcka, který utíká pomstít vyvražděnou rodinu a z naprostého žebráka se vypracuje na majitele všech nemovitostí. Ve třetím díle začínáte v dospělosti, v roli člena královské rodiny. Což na první pohled zní jako ráj na Zemi. Ale to byste za krále nesměli mít despotického bratra, který tyranizuje celou zemi. Poté co vás do svých pletich nepříjemně zatáhne, utečete a čeká vás těžká práce s organizováním pohádkového puče.

Potěšilo mě, že příběh se celou dobu drží celkem při zemi. A i když vám na bedrech leží opět spása a osud celého království, nejste na to až do konce upozorňováni na každém kroku. Děj je tedy poměrně jednoduchý a spíše než o komplikované zápletce plné zvratů se jedná jen o dlouhou cestu, která vás zavede do zajímavých lokací, podstrčí vám kvalitní vedlejší questy a uvrtá vás do vyzkoušení vedlejších možností. Jako třeba hrátky s rodinou.

Z toho plyne, že i třetí díl je spíše hrou s otevřeným světem, ve které si nejvíce zábavy užijete mimo hlavní příběh. Ať už plněním vedlejších úkolů či zkoumáním lokací, které jste sami vybudovali. Nebo třeba jen pokusy s různými interakcemi vesničanů a skupováním nemovitostí. U vedlejších questů bych se zastavil, protože mě nadchly. Fable III se řadí mezi hry, které se neberou vůbec vážně. Díky tomu se nebojí z mnoha postav udělat pošuky, kteří by se do vážně laděných her nehodili. A jednotlivé úkoly jsou nápadité a většinou s překvapivým koncem nebo zápletkou.

Dovolím si vyspoilerovat jeden příklad za všechny. Kdo nechce znát konkrétní detaily, nechť přeskočí na další odstavec. V jednu chvíli potkáte tři mágy hrající obdobu Dračího doupěte a s vaším hrdinou prožijete jejich dobrodružství na vlastní kůži. Celou cestu budete poslouchat hádky všech tří "pánů jeskyně", kteří se neustále hádají o kvalitách scénáře, klišé událostech, nadávají na nedokončené části a na poslední chvíli předělávají celé části lokací. Originální a po většinu času vtipné, protože se často neskrývaně naváží do vlastností samotného Fable III. A podobně laděných úkolů lze nalézt více. I když přiznávám, že jsem se u hry nesmál nahlas, tak dokonalý humor nemá a ani se o něj nesnaží. Ovšem úsměv na tváři jsem měl po většinu času.

Žánrově lze Fable III zaškatulkovat jako akční hru s vedlejšími RPG prvky. Tak ji sice Peter Molyneux označoval od začátku. Ale raději to zdůrazňuji ještě jednou. Protože pokud někdo čeká RPG, případně dokonce old-school hardcore RPG, bude zklamán jednoduchostí. Jednoduchost je vůbec slovo, které hru poměrně přesně vystihuje. Při soubojích nelze vůbec zemřít. Pokud přijdete o veškeré zdraví, za trest ztratíte zkušenostní body a po pár vteřinách jste opět na nohou. Vezmeme-li v potaz, že ztracené zkušenosti doženete zabitím deseti snadných protivníků, tak vlastně ani o trest nejde. Nutno zdůraznit, že ztratit lze jen určitý počet bodů v danou chvíli. Nemusíte mít strach, že neustálým umíráním u těžkého protivníka přijdete o vše a skončíte jako slabý mrzák.

A aby toho nebylo málo, celý soubojový systém není úplně dobře vyvážený. Na první pohled se tváří propracovaně. Dva typy útoku, krytí, střelné zbraně a hlavně kouzla, která lze nyní i kombinovat. Teoreticky to vypadá krásně a bohatě. Ale v praxi se mi nejvíce osvědčilo neustálé vyvolávání jednoho kouzla dokola. A tím jsem bez újmy vyvázl z většiny soubojů. Škoda. Ve druhém díle mi bojování přišlo lepší, protože nutilo k různorodějšímu chování...

REKLAMA

- komentáře (27)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...