Eurogamer.cz

Recenze Uncharted 3: Drake's Deception

Nejlepší hra roku? No jistě!

Nebudeme chodit okolo horké kaše. Uncharted 2 byla pro mě téměř dokonalá hra. Ano, měla až absurdní finále (stejně jako jednička, mimochodem), některé aspekty hry nefungovaly tak, jak by měly (třeba souboje nablízko), ale celkový pocit po dohrání byl jedno velké, nadšené... Woooow! Tahle série je prostě postavená na tom, aby si člověk po dohrání řekl "Wooow". Všechno je pro to upraveno a už v prvotním designu se nejprve přemýšlí o tom, čím hráči otevřít pusu dokořán a až potom se kolem tohoto nápadu staví všechno ostatní, včetně příběhu. Vývojáři v Naughty Dog se tím dokonce ani nijak netají a když si pustíte bonusová videa v Uncharted 3, klidně nám to řeknou.

Jelikož ale už dvojku považuji za vynikající hru, nic moc jsem od trojky neočekával. Člověk předpokládá zase pár epických momentů, nějaké hádanky, skákání, sem tam vtipnou hlášku, pak si zase trochu zastřílet, projít se po několika hezkých, exotických lokacích, kam se člověk jako turista nepodívá (protože většina z nich neexistuje, ehm) a na konci si řekne: "To byla jízda". Tak to řekneme hned na začátku. Woow si budete v Uncharted 3: Drake's Deception říkat pořád, neustále a je až neuvěřitelné, jak tenhle díl dokáže být ve všech aspektech lepší než dvojka. Ve všech.

Už od prvních momentů vám tvůrci naznačí, že všechno bude lepší. Nathan a Sully jsou v typické londýnské hospodě, zvrtne se prodej šperku, který nosí Drake na krku a strhne se rvačka s partou ošklivých krátkovlasých padouchů. Hned na začátku zjistíte, jak moc si dali v Naughty Dog práci, aby upravili, co zase tolik nefungovalo ve dvojce - třeba souboje na blízko. Jsou kinetické, filmové, skvěle naanimované a hlavně máte pocit, že nemačkáte jen tlačítka. Skutečně se rvete. Když zasadíte ránu nepříteli, nenásleduje nějaká nadefinovaná animace. Nepřítel i vy reagujete na to, co se děje a hlavně na to, co je kolem vás. Fackujete se s padouchem o stolu? Tak co ho třeba dodělat tím, že se jeho čelo seznámí s rohem stolku? Není pro to žádné speciální kombo. Prostě zmáčknete tlačítko pro ránu a Nathan Drake učiní pohyb, který je pro kontext toho, kde se zrovna nacházíte, nejlepší. Konečně ve hře máte pocit, že existujete v prostředí. Že nejste jen digitální figurka v nějakém pěkně vymodelovaném 3D okolí.

Reakce postav na prostředí, ve kterém se nacházejí, je vlastně to nejlepší vylepšení v Uncharted 3. Když člověk běží úzkou uličkou ve španělské vesnici a probíhá devadesátistupňovou zatáčkou, v ostatních hrách se prostě vaše postava nemotorně otočí a klušete dál. Ne tak v Uncharted 3. Drake se odrazí rukou od protilehlé stěny a správně se nasměruje. Když se pak nacházíte třeba na lodi zmítající se na rozbouřeném moři, Nathan Drake neustále zakopává a klopýtá. Přidržuje se rohů, snaží se najít stabilitu. A teď si vezměte, že na tomhle rozbouřeném moři musíte pak i bojovat. Všechno se klátí, všechno padá, kolem vás poletují krabice, za kterými byste se měli krýt, Nathan Drake nepostojí a do toho musíte mířit na nepřátele. To jsou přesně ty momenty, kdy úplně zapomenete, že hrajete videohru. Jste v té situaci, která není ideální, a musíte si s ní nějak poradit.

Je až neuvěřitelné, jak trojka dokáže být ve všech aspektech lepší než dvojka.

Říkal jsem si, kolik podobných věcí jsem propásl, protože jsem "hrál jinak". Něco podobného je i v té úvodní bitce v londýnské hospodě. Stojíte u sporáku s pánvičkou a při souboji Nathan pánvičku vezme a seznámí s ní padouchův obličej. Kdybyste se s ním rvali jinde, vůbec netušíte, že byste tu pánvičku mohli použít. Takových momentů je v Uncharted 3 spousta a hra díky nim vypadá neuvěřitelně živě. Jednak to zvyšuje znovuhratelnost a navodí vám to pocit, že jste skutečně v živém a fungujícím prostředí.

I když to není až zase tak pravda, samozřejmě. Uncharted 3 je postaveno na linearitě. Designéři vás neustále pohání kupředu, předem definovanou cestou a nesmíte se příliš odchýlit. Ačkoliv to vypadá, že vlastně můžete kamkoliv, třeba když se procházíte španělskými uličkami, Nathan vás vždycky nenápadně nasměruje. Je jen jedna cesta. Není to ale tak, že byste narazili na neviditelnou stěnu. Vždycky je pro to nějaké vysvětlení. Proč nemůžu touhle uličkou? Aha, stojí tam na rohu policista a s těmi se úplně nekamarádím. Chápu.

Ačkoliv ale pro skákací a filmové scény platí pouze jedna cesta, není tomu tak u soubojů. Ty doznaly mezi jedničkou a dvojkou hodně vylepšení a ve trojce jsou zase o krok dál. Souboje byly vždycky něco, co jsem v jedničce a dvojce přetrpěl, abych se dostal k dalšímu lezení, skákání a řešení logických hádanek (jsem holt takový nekonfliktní typ). Proto mě příjemně překvapilo, že jak málo jich bylo v první polovině hry. Pak se to vyrovná a finále je v podstatě jedna velká akce, ale podstatné je, že při soubojích se hra tak nějak... Uvolní. Máte vícero možností, jak situace vyřešit a dokonce se v celých dlouhých pasážích můžete vykašlat na střílení a vyřešit je stealth přístupem. Ano, skutečně. Ačkoliv už ve dvojce Drake mohl shazovat lidi ze srázů a lámat jim nenápadně vazy, ve trojce je stealth zase o kus lepší. Dokonce, představte si to, mohou nepřátelé zpozorovat mrtvé tělo svého kamaráda a tím vás odhalit. Sice nemůžete jako v Hitmanovi to mrtvé tělo schovávat do temných rohů, aby ho nikdo neodhalil, ale to byste po Uncharted 3 chtěli, aby byl úplně jinou hrou, než je.

Pokud jste ovšem netrpěliví sledovat pochodování padouchů a čekat v rohu, až jim budete moct nenápadně skočit na záda (asi jako já), stačí někoho poblíž střelit do kebule a strhne se peklo. A nejspíš větší peklo, než bylo v Uncharted 2. Popravdě si nevzpomínám, že by ve dvojce byli nepřátelé tak chytří, jako jsou teď. A tím nemyslím, že vás zasypou přesně mířenými granáty...

Kdepak, tady mluvím o skutečné umělé inteligenci nepřátel, kteří se jen neschovávají ve svém úkrytu a občas vykouknout, aby vás zasypali salvou střel (a vy je v ten moment vykouknutí sejmete). Tentokrát se vás nepřátelé snaží obejít, vyhnat z úkrytu. Po bojišti se pohybují, přesouvají se a nezůstávají na jednom místě. A dokonce ani ty granáty nehází tak přesně. Někteří si ho dokážou i hodit sami sobě pod nohy (protože, co si budeme povídat, skuteční padouši většinou nejsou úplní inteligenti). Pro váš boj to znamená, že když se schováte do úkrytu a myslíte si, že postupně všechny vykropíte, najednou se vám někdo objeví za hřbetem a napálí vám to do nagelovaného účesu brokovnicí. Je to dáno i tím, že bojiště jsou občas opravdu rozlehlá, takže třeba na takovém lodním vrakovišti nikde nejste v bezpečí.

Zejména v druhé polovině je Uncharted 3 už i pěkně těžká hra (na normal obtížnost, pak je ještě very easy, easy a hard, po dohrání se otevře megabrutál obtížnost). Když dáte dohromady inteligenci nepřátel, jejich početní převahu a fakt, že se musíte po bojišti neustále pohybovat, může to znamenat hodně loadování. Naštěstí s tím tvůrci počítali a checkpointy jsou velice blízko u sebe, takže se snad nikdy nestane, abyste opakovali více než dvě, tři minuty ze hry.

Naughty Dog prostě chtěli, aby si hru dokázal zahrát opravdu každý - hardcore hráč, víkendový hráč a dokonce i nováček (nebo Harrison Ford - viděli jste tu japonskou reklamu?). To i znamená, že když se zaseknete u nějaké logické hádanky a potácíte se u ní více než dvacet minut, hra vám prostě nabídne, zda ji chcete pomoct vyřešit. Pokud dáte ano, ve vašem deníčku, který konzultujete při řešení těch několika hádanek, co ve hře jsou (na můj vkus jich je bohužel málo), se nakreslí řešení, podle kterého se máte řídit. Mezitím vám ale trochu radí i parťáci. "Hele, Nathane, co ta divná kostka uprostřed, nedělá to něco?"

Nebudeme prozrazovat, co všechno vás čeká, ale jedno je jisté - po tom všem si řeknete na konci: "To byla jízda."

Zatím jsem se vůbec nezmínil o grafice. Není u ní zase takový skok jako mezi jedničkou a dvojkou, takže na první pohled vás tak neohromí jako tehdy, ale tvůrci si dali neuvěřitelnou práci s detaily v prostředí. Sesýpající se písek, když jdete po duně v poušti. Maximální detaily v jednotlivých stáncích na tržišti ve Španělsku, kolem kterých sice normální hráč jenom proběhne, ale když se zastavíte, můžete si prohlédnout do detailů vymodelovanou nabídku všech prodejců. Neuvěřitelně skvěle animované rozbouřené moře. Na každém kroku se můžete zastavit a kochat se. Mimochodem, v Uncharted 2 všichni vzpomínají na část v Tibetu, kde se člověk prostě procházel jako turista a žasl. V Uncharted 3 je takových momentů minimálně deset. Skutečně. Pokud řeknu, že Uncharted 3 je nejlépe vypadající hrou všech dob, nebudu lhát. Opravdu jsem o tom přesvědčen.

Uncharted 3 je také docela dlouhá hra. Dohrání single části na obtížnost normal mi trvalo velice slušných deset hodin, do čehož se ovšem nepočítá bezmála dvě hodiny animovaných částí a podle mě ani opakování pasáží. Když jsem jeden víkend hrál od devíti hodin od rána a končil večer v deset, měl jsem odehráno 44 procent hry a uložená pozice mi ukazovala 4,5 hodiny čistého herního času. Což mi trošku nesedělo. Je to také jedna z těch her, které je velice těžké odložit. Něco vás neustále pohání kupředu. Nemusí to být ani příběh, o kterém jsem se tu sice nezmínil, ale pochopte - Nathan Drake se snaží najít poklad a zjistíte i něco o jeho minulosti - příběh tu prostě není zase tak důležitý. Důležitější je to, jakým způsobem je podaný. Jak je vyprávěný. Úžasné namluvení postav, jejich pohyby a mimiku snad ani netřeba rozebírat - je to krása na pohled jako ve dvojce a vůbec vám nebude vadit, když se postavy rozkecají klidně na deset minut.

Více o Uncharted 3: Drake's Deception

Fascinující je i fakt, že se ve hře neustále něco děje. A tím nemyslím jen to, že každá druhá věc, na kterou se Nathan Drake zavěsí, se s vámi utrhne (Nathan Drake je těžký chlap, no). Když si vzpomenete na epické momenty ze dvojky, je jich tam jen pár - bořící se barák nebo vlak. Ve trojce je podobných a ještě úžasnějších momentů minimálně deset. Když si myslíte, že vás tvůrci už nemohou ničím překvapit, obrátí s vámi velkou loď vzhůru nohama nebo vás posadí na koně, ze kterého přeskakujete na jedoucí kolonu aut a zpátky. Nebudeme prozrazovat, co všechno vás čeká, ale jedno je jisté - po tom všem si řeknete na konci: "To byla jízda." A o tom Uncharted 3 je. Je to filmová jízda, která nemá obdoby a ve třetím díle je vyšperkovaná opravdu k dokonalosti.

Nemohu se sice pořádně vyjádřit k multiplayeru nebo separátním kooperativním misím, které jsou vyřezané singeplayer části z Uncharted 2 a Uncharted 3, upravené pro hru dvou hráčů společně. Multiplayer na review verzi nefungoval a kooperaci s rozdělanou obrazovkou jsem zkoušel jen minimálně, ale věřím, že se v obou dá strávit slušných pár desítek hodin (více v dojmech z MP bety). Ostatně, už Uncharted 2 měl multiplayer nečekaně zábavný. Možná jen poznámka - kooperativní mise mají mnohem horší grafiku, než v singeplayeru. Ale je to jen důkaz, že singeplayer vyšťaví výkonnostní schopnosti PlayStation 3 opravdu do maxima a když se v kooperaci musí rozdělit obrazovka na víc částí, holt se člověk musí spokojit s poloviční kvalitou grafiky.

VERDIKT:Je Uncharted 3 nejlepší hrou roku? V žánru dobrodružně akčních her rozhodně. Vlastně, v tomto žánru jde pravděpodobně o nejlepší hru vůbec. Jak už jsem někomu říkal: Pokud si máte tenhle rok zahrát jednu jedinou hru, musí to být Uncharted 3. Tak úžasný zážitek to je. A navíc s povedenými českými titulky.

10 / 10

Uncharted 3 pro PS3 s českým překladem vyjde 2. listopadu a obchod Xzone k němu rozdává dárky - více v dojmech z rozehrání.

Recenze Uncharted 3: Drake's Deception Ales Harazim Nejlepší hra roku? No jistě! 2011-10-24T18:00:00+02:00 10 10
REKLAMA

- komentáře (29)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...