If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Dojmy z Aliens: Colonial Marines

Co se stalo, když dorazili mariňáci přilákaní voláním o pomoc?

Po loňském vetřelčím filmu už je na čase, aby konečně vyšla i pořádná hra ze světa Aliens. Stále stejných Aliens vs. Predator už mám plné zuby a vlastně si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem hrál jiný titul inspirovaný universem Vetřelce. Abuse?

Na předváděčce Gearboxu jsem si popovídal s producentem Mattem Powersem, který mě uvedl do děje. Příběh Colonial Marines je opravdovým pokračováním filmu Vetřelec 2 (Aliens 2) a odehrává se po sedmnácti dnech od jeho konce. Možná si vzpomenete na rozhovor mezi Ripleyovou a Hitchem, kdy se hlavní hrdinka ptá, za jak dlouho by mohla dorazit pomoc. A Hitch odpoví: "Za sedmnáct dnů." Fanoušci si prý vždy přáli vědět, co se stalo, když na místo činu dorazili mariňáci přilákaní voláním o pomoc. V Colonial Marines se podíváme na ikonická místa série - třeba na loď Sulaco nebo planetu LV-426.

Matt mi vykládal, že ve hře bude obrovské množství odkazů na filmy. Jako příklad uvedl rozpůleného Bishopa, který se bude povalovat na palubě vesmírného korábu. Vývojáři z Gearboxu se údajně sešli s člověkem z 20th Century Fox a ten říkal, že scénář ke Colonial Marines je ten nejlepší, jaký za posledních pár let četl. A divil se, že je to „jen" ke hře. Tvůrce vypadal skutečně nadšeně a ačkoliv jsem ve své podstatě nedůvěřivý člověk, mám pocit, že to nebyly jen marketingové kecy. Jestli ano, tak dělal svou práci skutečně dobře. Spolupráce s Fox je zřejmě hlubší, protože Colonial Marines prý namlouvají i herci z filmu Prometheus. Otázka je, v jakých rolích.

Od příběhu jsme se dostali k multiplayeru. Prý má mít všechny složky, to znamená jak módy typu deathmatch nebo jeho týmovou variantu, tak podporu koopu. Mariňáci mají předpřipravené sety zbraní a vetřelci jsou rozděleni do různých tříd, nebudeme hrát jen za jeden základní typ. Na rozdíl od lidí budeme Xenomorphy sledovat z pohledu třetí osoby.

Souboj mezi mariňáky a vetřelci nejprve probíhal na značně omezeném prostoru vesmírné lodi. Všude byly proražené díry ve stropech, podlahách a zdech, zničená zábradlí i vnitřní vybavení. Na startu jsem si mohl vybrat z pěti setů zbraní, od klasické útočné pušky, přes takovou, která střílela pouze dávku tří ran, dva druhy brokovnic a předpokládám nějakou odstřelovačku, kterou jsem však neotestoval..

Tým vývojářů hrál za vetřelce. Novinářům bylo doporučeno, aby se drželi co nejvíce u sebe, což jsme naneštěstí začali dělat až na konci dvacetiminutového limitu. Během té doby jsme zjistili, že jsou vetřelci pekelně hbití. Sám jsem měl šanci jeden na jednoho, ale dva vetřelce už jsem nedal, protože mi na ně nezbývala munice v zásobníku. Při přebíjení jsem byl pro Xenomorphy chutná jednohubka. Jediná efektivní taktika proti přesile vetřelců tkvěla ve střídavém trefování potvor, protože pár přesně mířených ran je dokázalo alespoň na pár sekund zastavit. Přesto je důležité zůstat pohromadě, protože vetřelci vidí skrz zdi a jakmile se odpojíte od svého týmu, sesypou se na vás jako vosy na rozteklou zmrzlinu.

Ovládání na xboxovém ovladači nebylo ničím zajímavé, ale zaujal mě typický radar, který zjišťuje polohu nepřátel. Na obrazovku jsem ho musel pomocí tlačítka manuálně vytáhnout a v té chvíli jsem nedokázal ovládat pušku. Měl jen tři ukazatele vzdálenosti, ale většinou jsem stihl zareagovat pouze v momentě, kdy jsem si vetřelce všiml v nejvzdálenější zóně. Jinak už bylo pozdě.

Nebudu chodit kolem horké kaše a přiznám se, že jsme dostali příšerně na prdel. Prohráli jsem 57:25. Matt mě utěšoval, že podobně dopadli ten den všichni. Nicméně mi při nahrávání druhé úrovně vyprávěl, jak asi pět skupin před námi napochodovali ke konzolím sedmnáctiletí cucáci a vývojáře roznesli na kopytech. Lidé z Gearboxu prý nevěděli, co se děje a párkrát za zápas se šli podívat, kdo proti nim hraje. A nevěřili svým očím.

Druhá mapa nás přenesla na noční stranu planety, mezi důlní stroje a kontejnery. Protože už jsem byl trochu zorientovaný z prvního zápasu, mohl jsem si všímat jemnějších detailů. Opět jsem hrál za mariňáky. Matt mi radil, abych častěji používal detektor pohybu. Na rozdíl od uzavřených prostor vesmírné lodi jsem měl větší manévrovací oblast a tím pádem jsem mohl při sledování senzoru alespoň efektivně úkrokovat.

Většina soupeřů si vybrala jakýsi přímočarý druh Xenomorphů. Jsou rychlí, zabijí vás na jedinou ránu, ale rovněž jdou k zemi nejrychleji. A když máte, jako v tomto případě, prostor na uhýbání, dá se s nimi rovnocenně bojovat. Jeden z protivníků si pak zvolil většího macka jménem Crusher, který sice zepředu vydrží podstatně více, ale není o moc rychlejší než mariňáci. Přesto už jen jeho přítomnost na bojišti vyvolávala respekt a strach. Tedy emoci, která při multiplayerových kláních není příliš obvyklá. Posledním druhem byl ekvivalent snipera. V případě vetřelců to znamená, že na vás dokáže z velké vzdálenosti skočit a povalit na zem. Přirovnal bych ho k Hunterovi z Left 4 Dead.

Aliens: Colonial Marines pro PC, PS3 a X360 v angličtině vyjdou 12. února, verze pro WII U v březnu.

rezervovat na Xzone.

V úrovni se povalovala zbraň známá z filmu - M-56 Smartgun. Neuvěřitelně těžký kulomet s automatickým naváděním kulek vás značně zpomalí a znemožní používat detektor pohybu. Přesto chcete uprostřed party mariňáků určitě tuhle potvůrku mít, protože multiplayer Aliens: Colonial Marines je extrémně akční. Jak mariňáci, tak vetřelci naživu zůstanou maximálně pár desítek sekund a bojuje se ve všech směrech - horizontálně i vertikálně. Pár naváděných projektilů citelně naklonilo misky vah ve prospěch lidského týmu...

Poslední trailer

Producenta Matta jsem nakonec ještě vyzpovídal ohledně rozdílů mezi jednotlivými verzemi hry. Na PC budou mít Colonial Marines jednoznačně nejlepší vizuální kvalitu díky texturám ve vysokém rozlišení a lepšímu osvětlení. Výslovně jsem se ptal na Wii U verzi a dřívější prohlášení o tom, že z konzolí bude právě tato vypadat nejlépe. Bez váhání souhlasně pokýval hlavou, prý je to hlavně díky modernější grafické kartě. Dodal, že lidé z Gearboxu mají Wii U hodně rádi, ale mimo ikonického pípání a vizuální zpracování detektoru pohybu na dotykové obrazovce, se Wii U verze od ostatních nebude nijak lišit. V Gearboxu experimentovali i s tím, že by vytažení detektoru pohybu automaticky neznamenalo nemožnost používání zbraně. Zní to logicky, protože herní prostředí sledujete na televizní obrazovce a když se díváte na displej Wii U Gamepadu, stejně dění kolem sebe nevnímáte.

Text vznikl na základě osobního vyzkoušení na zahraniční prezentaci pro novináře.

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

About the Author

Pavel Oreški avatar

Pavel Oreški

Redaktor

Čas s hrami už počítám na dekády, neodmítám žádný žánr, zajímá mě hratelnost a originalita.

Comments