DRUHÁ RECENZE Red Dead Redemption 2 na Xbox One X
Další pohled na hru roku očima Bergyho.
Toto je naše druhá recenze Red Dead Redemption 2, tentokrát na základě prodávané verze pro Xbox One X, tu první recenzi o PS4 Pro review-verzi z konce října jste si mohli přečíst zde.
Nevím, jestli to byl záměr, ale v úvodu RDR2 jsem si automaticky vzpomněl i na začátek příběhu GTA V. Je zajímavé, že obě hry mají prolog v zimě, kdy je krajina pokrytá sněhem. Jakoby bílá přikrývka a mlha záměrně schovávala všechny ty krásy grafiky, aby je člověk odhalil postupně a ne hned v prvních okamžicích. Zároveň marně vzpomínám, která hra mě osobně za poslední dobu donutila přemýšlet o tom, co se v příběhu odehrává a taky o jednotlivých postavách a událostech. Tady se prostě nedá říct že RDR2 je GTA o sto let dříve na Divokém západě, postavy a hlavní dějová linie má mnohem hlubší význam a pojetí. Hlavně ten důraz na „rodinu" v podobě svého gangu a potřebu starat se nejen sám o sebe, ale i o ty druhé.
Zajímavým vylepšením je interakce s NPC. Kohokoli potkáte, můžete buď vřele pozdravit nebo počastovat něčím nezdvořilým, podle osobní sympatie nebo momentální nálady a všichni na to patřičně reagují. Někdy se to vyvine ve vcelku zajímavý dialog, který ale není součástí žádné mise nebo důležitých herních událostí. Smysl je hlavně v tom, že to utváří mnohem uvěřitelnější svět, než tomu bylo dříve.
Okolí dost reaguje na vaší přítomnost. Jednou jsem jel lesem a slyším nelidský řev. Kus od cesty vlk napadl chlapíka. Vlka jsem promptně zneškodnil, nicméně chlapík silně krvácel a chtěl ošetřit. Obvaz jsem s sebou neměl, takže mu podávám ze svých zásob lahvičku, která plně doplňuje zdraví a výdrž. Místo díků mi jí ale vyrazil z ruky a vcelku logicky po mě štěknul, že potřebuje zastavit krvácení. No ale nebylo čím, takže to bylo taky to poslední, co mi řekl a následně zemřel.
Nevděčníka mi ale stejně bylo trochu líto, takže jsem si řekl, že ho naložím na koně a dovezu do města a vyklopím alespoň na hřbitově. Jenže mi nedošlo, že když mě u města spatří ostatní lidé, jak vezu zkrvavenou mrtvolu, asi mě nebudou považovat za čestného pocestného. Místo toho ječeli, že jsem vrah, a když se nad tím zamyslím, bylo to vlastně logické. No nic, tady přesně platilo, že jsem byl za dobrý skutek po zásluze potrestán.
NPC postavy si navíc pamatují i některé události, které jsou s vámi spojené. Například barman v saloonu mě vítal s obavami, že má přítomnost skoro jistě bude znamenat problém (noc předtím hromadná rvačka). O pár dní později v tom samém městě mi začal nějaký pobuda nadávat, za to, že jsem ve férové rvačce málem přizabil místního bouchače.
Kromě hlavních misí, které mají většinou jasně definovaný začátek prostřednictvím ingame animace, se hráč setkává i s množstvím „náhodných" událostí, které se spouští tak nějak mimoděk, nebo to alespoň má tak vypadat. Zajímavé je na nich to, že nejsou hodnoceny nějakou stupnicí úspěšnosti. Nelze je totiž opakovat ani zpětně vyvolat a dopadnou prostě, jak dopadnou a mají své důsledky. Třeba při výletu do města mě najednou oslovil chlapík s tím, že jsme se museli spolu vidět v městě, odkud musel můj gang uprchnout, což je prekérní situace jak vyšitá. Slovní přetahovaná nakonec skončila honičkou na koních, kdy onen nešťastník spadl u srázu z koně a visel nad propastí.
Když k němu posléze přijdete, máte na výběr ho zachránit nebo mu pomoci spadnout ze srázu dolů. Já se do záchrany hned nehrnul, nabídla se totiž možnost se ho zeptat, proč má pocit, že mě už někdy viděl. Jenže člověk se smrtí v očích vám poví cokoli, takže jsem váhal. Když ho zachráním (nevinný civilista) udělám dobrý skutek, ale nevím, jaké to bude mít důsledky pro mě a můj gang v budoucnu (součástí „rodiny" jsou i partnerky a děti ostatních členů). Zabít jsem ho vyloženě nechtěl, ale obavy z toho, jestli tím později neohrozím zbytek gangu, byly veliké. No a jak jsem tak přemýšlel, problém se vyřešil sám, chlapíkovi totiž došly síly a spadnul dolů. Nicméně hodnocení mé cti se snížilo, protože jsem byl u toho a nepomohl mu.
Hlavní postava Arthur Morgan ale není žádný dobrák od kosti, i když se díky vám může chovat férově, furt je to člen zločineckého gangu a na svém kontě má nekončící řadu mrtvých nepřátelských banditů a dalších týpků, co mu jdou po krku. Někdy se prostě vyplatí zachovat se nečestně, pokud je v tom smysl ochrany vlastní rodiny. Naštěstí se dá ztracená čest zase obnovit i dobrými skutky jako třeba navrácením splašeného koně bezradnému majiteli apod.
I když se hlavně v úvodu může zdát, že RDR2 je spíše interaktivní film, ta úžasná volnost otevřeného světa se časem přeci jen naplno projeví. V momentě kdy odehrajete povinnou část misí, je dán prostor na prozkoumávání a objevování nádherného světa. Stopovat a lovit zvířata by zde pomalu vydalo na samostatný simulátor. Je zde všechno od možnosti chystat návnady, prozkoumávat medvědí bobky, sledovat kterým směrem vane vlastní pachová stopa až potřebu střelit zvířata co nejšetrněji, aby jejich maso a kožešina byla v co nejvyšší kvalitě. Že se lovecká seance protáhla? Žádný problém, nikdo a nic vás nehoní, jen si musíte dát pozor na to, že i vaše postava musí nabírat síly a musí jíst. To se dá vyřešit rozděláním táboru, uklohněním vlastního jídla na ohni a přespáním ve volné přírodě. Vývojáři zkrátka mysleli na všechno, hotový ráj pro všechny možné zálesáky ;)
Vůbec mě zde dostává ten smysl pro detail v řadě aspektů. Naprosto nechápu, jak si někdo mohl dát tu práci třeba u obchodníka s vytvořením de facto reálného katalogu veškerého zboží včetně popisků a obrázků. Neradi katalog? Tak se dá normálně procházet regály a brát jednotlivé zboží do rukou a prohlížet si ho takovým způsobem, že čtete etikety na plechovkách!
RDR 2 je především westernovka, takže přestřelky patří k věci a všichni je máme rádi. Zaujala mě možnost, že lze udílet pokyny a zvolit odlišné postupy jak odstartovat samotnou akci. Někdy si to může vzít na starost sám hráč, jindy lze vyslat své kolegy s noži a odpravit pár ničemů hezky potichu. Nicméně dříve nebo později se to vždy zvrhne v ohromnou přestřelku, což je, co se týká atmosféry, stejně to nejlepší. Super pocit, že zde nemusíte všechno odmakat sami, kolegové ve zbrani pomáhají, jak můžou a na vás je, jaký styl si osvojíte. Nablízko s brokovnicí nebo pěkně z dálky s puškou s dlouhým dostřelem.
Šacování padlých a kořist samozřejmě nesmí chybět, stejně jako vychytávka „Dead Eye", což je zpomalený režim umožňující označení a zastřelení více nepřátel najednou. Ovšem ze začátku je schopnost Dead Eye velmi omezená. Je potřeba si jí trochu vylevelovat, aby měla delší účinnost a poskytovala tak více zábavy.
Pokud si chcete RDR 2 vychutnat do posledního detailu, doporučuji stáhnout si na mobil nebo tablet snad nejlepší doprovodnou aplikaci, jakou jsem zatím viděl. Zvláště pokud budete ochotni si připlatit 10 USD, můžete si stáhnout i kompletního průvodce hrou od Piggyback (tištěná verze se u nás prodává za 799,- Kč), který vám odkryje všechny skryté detaily a možnosti. Věřte, že i po dohrání celé hry budete překvapeni, kolik vám toho zůstalo ještě utajeno. I když je pro mě RDR 2 hrou, která si plně zaslouží maximální hodnocení, nebyl bych to já, abych nenašel i nějaké drobnosti, které nejsou úplně v pořádku.
Třeba snaha o různé stupně ušpiněnosti oblečení provází stejný nešvar, který jsem popisoval v recenzi Kingdom Come: Deliverance. Zde se to projevilo například, když jsem coby Arthur nesl na rameni jelena staženého z kůže. Krev zanechala na kabátu stopy, což bylo v pořádku. Ještě jsem si stihl oholit fousy a pak jsem si šel promluvit s Dutchem (šéf gangu). Tímto se odstartovala ingame animace, která správně zobrazila na mé postavě kratší fousy, ale krvavé stopy z kabátu kouzelně zmizely. Přitom při normálním průběhu hry není možné špínu sundat jinak než koupelí.
S ovládáním, hlavně co se týká inventáře, v koňském sedle, jsem se také trochu pral. Přijde mi, že je zde moc možností a z přepínání mezi úrovněmi inventáře jsem byl ze začátku ztracený. I nandání šátku přes obličej mi moc nešlo (výběr musí být proveden rychle, zaváhání způsobí, že se akce s předmětem inventáře neprovede). Chce to prostě trochu cviku, než se s tím člověk sžije.
Ještě musím zmínit, že i když mě RDR 2 nutilo se místy vážně zamýšlet, občas se naopak našly vyloženě komické situace. Například mise, ve které Arthur s Lennym jdou zapařit do Saloonu a strašně se to zvrhne, mně fakt rozesmála. Jsou zde super hlášky i kamerové prostřihy, navíc vše doprovázeno bezva hudbou. Prostě skvělá oddychovka, na kterou budete s úsměvem dlouho vzpomínat. Občas zafungovalo i kouzlo nechtěného. Třeba jsem zastavil u cesty, kde se chlapík snažil vyčistit svému koni zadní podkovu. Sesednul jsem a šel k němu. Přátelsky ho oslovil, jestli nepotřebuje pomoci. On mi odpověděl, že se to hodí a asi chtěl něco dodat, jenže jak pustil zadní nohu koně, ten poodskočil a oběma zadníma nohama chlápka kopnul takovým způsobem, že mi dopadl k nohám tuhej jak nikdo druhej. V téhle chvíli jsem byl v rozpacích, jestli se mám smát nebo mi má být toho chudáka líto.
Svět RDR 2 je zkrátka drsný a platí to i pro jízdu na koni. Dokud jedete a koukáte na cestu, je vše v pohodě. Jakmile ale začnete rotovat s kamerou a nezpomalíte, snadno se stane, že se i s koněm rozplácnete o strom. Když se mi to stalo poprvé, byla to taková pecka, až mě to samotného překvapilo.
O grafické stránce RDR2 toho už všude byla řečeno spousta. Je to fantazie, a pokud se podíváme na srovnání, notně protěžovaná PS4 Pro verze není tak pěkná jako ta Xbox One X, která běží v nativním 4K a při detailním srovnáním je vidět, že textury jsou jasnější a ostřejší. Dobře je to poznatelné třeba na oblečení postav. Mě osobně bavilo se hodiny jen tak projíždět krajinou a obdivovat tu krásu, která zde je. Scenérie volné a divoké přírody a měst jsou prostě úchvatné. Pokud by vznikla nakonec i PC verze, věřím, že to bude ještě pokoukání...
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.