Třetí díl herního Metra je konečně tady! V posledních týdnech se o něm ale mluvilo hlavně v souvislosti s kontroverzní změnou distribuční platformy, kdy si vydavatel z ničeho nic plácl s Epic Store a Steam tak minimálně na jeden rok ostrouhal. Vyšším procentům z prodaných kopií se dá ještě rozumět, horší je to už s faktem, že takový veletoč někdo udělá na poslední chvíli, kdy na Steamu jede dlouhodobé promo a předprodej. Nicméně stalo se a nikdo to už nevrátí. Navíc je třeba chápat, že vývojáři s tímhle nadělením nemají nic společného a urážet je kvůli tomu nebo hanit samotnou hru je prostě hloupost.

Metro Exodus dějově vychází z třetí knížky Metro 2035, jejímž autorem je Dmitry Glukhovsky. Zatímco knižní román je stále zasezen do útrob moskevského metra, hra rozvíjí příběh dál a nabízí pohled na život mimo Moskvu a především už ne v podzemí, nýbrž v okolní postapokalyptické krajině. Ačkoli Dmitry Glukhovsky už nechce dál knižně o tomto logickém vyústění psát, sám se nebrání, aby štafetu převzalo jiné médium. A přesně tohle se vyplnilo v Metro Exodus.

Společným jmenovatelem knihy i hry je pátrání po rádiovém signálu přicházejícím z oblasti mimo Moskvu. Jakmile se Arťomovi podaří rozlousknout tuto záhadu, je jasné, že nastal pravý čas vydat se na průzkum okolního světa, kde jsou další lidé, co atomovou válku rovněž přežili. Nebudu prozrazovat, jak přesně se věci semelou, ale výsledkem rozsáhlého prologu je, že Moskvu opouštíte se svou manželkou, velitelem a partou nejvěrnějších z oddílu Sparťanů. A to v ničem jiném než v parní lokomotivě, kterou cestou pokřtíte na Auroru.

Začátek hry je, nutno říci, velmi lineární. Respektive hodně se podobá koridoru z Metro 2033 nebo Metro Last Light. Důvodem je nutnost postupně poznávat herní mechaniky a seznamovat se s trochu složitějším ovládáním. Ten, kdo předchozí dva díly nehrál nebo vůbec nezná knižní předlohu, se díky tomu rychle vpraví do herního světa a dozví se i pár detailů o tom, co nynějším událostem vlastně předcházelo. Když to shrnu, ještě než nastoupíte do vlaku mířícím ven z Moskvy, víte, proč to podnikáte a znáte pár fíglů, jak přežít na povrchu. Tím se rozumí, že umíte zacházet s plynovou maskou a měnit její filtry, že zapalovačem snadno zapálíte otravné pavučiny nebo že házením různého harampádí můžete odlákat zaclánějící nepřátele (pokud se je nutně nechystáte zrovna zabít).

Jakmile ale dorazíte k první velké venkovní otevřené lokaci (v celé hře jich je několik v různých ročních obdobích a typech krajiny), možnosti vaší postavy se začínají rozrůstat. Z vlaku se stane stálá hlavní základna s velitelským můstkem. Na začátku je to pouhá lokomotiva, ale postupně si opatříte další přípojná vozidla, která zpřístupní další vymoženosti a umožní rozrůstat se vaší skupině o další NPC postavy. Ze hry sice úplně vymizel obchod, ale nyní je k dispozici sběr materiálu a chemikálií pro poměrně rozsáhlý systém polní výroby základních léčiv, munice a vylepšování zbraní a ochranných pomůcek.

Díky svému ději je Metro Exodus stále lineární hrou, ve které sice máte násobně více volnosti než v předchozích dílech, ale zkrátka to není žádný Fallout. Atmosférický příběh vás na jednu stranu svazuje, ale na tu druhou je to jedna z nejlepších složek celé hry. Na rozdíl od přechozích dílů je zde mnohem více mluveného slova od NPC postav. Rozhovory jsou ovšem pouze pasivní. Hlavní hrdina buď jen mlčky přikyvuje, nebo se nijak nevyjadřuje, což nepůsobí zrovna uvěřitelným dojmem. Během rozhovorů tím pádem nejde ani dělat žádná rozhodnutí nebo vybírat odpovědi. Opět se tak potvrzuje, že toto není žádné RPG a vše tak slouží především k tomu, abyste nasáli nové informace.

I v otevřených lokacích se musíte řídit určitými pravidly. Očekává se od vás, že splníte základní cíle, ty jsou nezbytné pro další pokračování v ději. Čas od času se spustí i skriptovaná událost, kterou aktivujete už jen tím, že se ocitnete na určitém místě. I zdánlivě bezvýchodná situace pak má překvapivé rozuzlení. Například z obklíčení mutantů a bez nábojů je člověk zachráněn jinou stvůrou, která napadne a sežere útočníky. V jiném případě se na místě objeví další členové sparťanského oddílu a polomrtvého vás odtáhnou do bezpečí. Stejně tak v Metro Exodus zůstaly pěkné lekačky (náhlý útok příšer, kterým musíte čelit tváří tvář apod.), kterým se nevyhnete, ale ty k Metru prostě patří, takže to neberu za nějaké mínus.

Větší volnost nastává v momentě, kdy se dostanou ke slovu vedlejší mise, které přímo vybízejí k možnosti libovolně prozkoumávat otevřené lokace. Právě v těchto úsecích si aspoň na chvíli připadáte, jako byste hráli legendárního STALKERa. Zvlášť když padne noc a kolem vás se objeví jedna z elektrických anomálií. Nebo když se pustíte do přepadu tábora banditů, z čehož obvykle vyplyne zajímavá kořist. Rozhodně se vyplatí si před útokem poslechnout, o čem se bandité baví. Někdy jsou to i užitečné informace, které zužitkujete dále ve hře. V jednom případě se mi povedlo osvobodit nějaké vesničany, kteří mi z vděčnosti věnovali klíč od místnosti, kde jsem později našel noktovizor, který se náramně hodil pro další noční akce.

V terénu máte možnost vypátrat i skrýše, kde se obvykle nachází postel (spánek umožní posunutí v čase na preferovanou dobu den/noc), občas i nějaký ten materiál, ale hlavně pracovní stůl, na kterém lze provádět důkladnější údržbu zbraní. Pušky a pistole musíte totiž čistit, jinak ztrácí svojí účinnost. To samé platí i o plynové masce, kterou při poškození můžete opravit, aby zase fungovala jako nová. Upgrady zbraní jsou výborné a není problém si zbraně jednak uzpůsobit svým preferencím, ale především notně vylepšit jejich účinnost a výdrž. Zejména větší zásobníky nebo systémy míření jsou vždy hodně přidanou hodnotou. Vyrábět si člověk může i nové granáty, zápalné láhve či vrhací nože (mají tu výhodu, že je lze po útoku posbírat a použít opakovaně). Tohle je tedy pádný důvod, proč za všech okolností všude šmejdit a získávat suroviny pro výrobu a opravy.

Ve hře se střídá den a noc, přičemž platí úměrnost, že čím méně je světla, tím lépe jste maskováni před lidskými protivníky, ale zase maximálně stoupá výskyt monster a různých příšer. Ve dne je to naopak. Mutantů je o poznání méně, ale je obtížnější nebýt nikým spatřen. Záleží také, jakým stylem se rozhodnete hrát. Zatímco u příšer je to buď o tom, že se jim zkusíte vyhnout nebo je rozstřílet na hadry, u lidí si můžete vybrat z několika variant.

Relativně nejbezpečnější je útok střelnými zbraněmi. Obvykle ale první hlasitý výstřel zburcuje celou bandu a následují jatka. Tiché vrhání nožů nebo kradmý přístup a zapíchnutí z bezprostřední vzdálenosti jsou ideální na upoutání co nejmenší pozornosti, ale stále je to zabíjení. Poslední možností je kradmý přístup a omráčení, které oběť neusmrtí, ale obrat o kořist ji samozřejmě můžete.

Nikdo vám nenařizuje, jakým stylem máte své úkoly dokončit, ale NPC postavy (hlavně váš velitel) samozřejmě napovídají, že by si přály prolévat co nejméně lidské krve. Někdy ovšem situace neumožňují jiné řešení než frenetickou přestřelku, ale to vyplývá přímo z děje, s tím prostě nic nenaděláte. V ostatních případech je teoreticky na vás, jaký styl hry vás bude bavit více, ale i tady zdání klame. Ať už se totiž rozhodnete jakkoli, vaši činnost hra vyhodnocuje neviditelnými morálními body (nejde si nikde zkontrolovat, jak na tom jste) a bohužel skutky napáchané v jednom místě mají nečekané vyústění o pár hodin dále.

Události naberou určitý směr a už pak z nich nejde vybruslit. Dojde vám to až ve chvíli, kdy třeba nenávratně přijdete o soukmenovce z vašeho oddílu. Ostatní NPC postavy vás sice utěšují, že to tak muselo proběhnout, že za nic nemůžete, ale záznamy v deníku, které textovou formou přehrávají dokončené mise, vám tíživě dávají najevo, že by vás mělo hryzat svědomí. Sám jsem o tom po odehrání určité pasáže a ztrátě parťáka začal přemýšlet. Šlo ho zachránit? Lámete si hlavu, co jste udělali špatně a pak vám to dojde. A rozhodně to není o tom vrátit se k nějaké uložené pozici (hra má jen last checkpoint systém a slot pro rychlé uložení), ale na odehrání celé kapitoly od začátku, což může být i na několik dalších hodin. Samozřejmě se to dá pojmout i tak, že to, co se stalo, už nejde vrátit a hru dohrajete s vědomím, že bude aspoň důvod zahrát si ji znovu a zvolit odlišný přístup už od začátku.

Celkově vám hlavní příběhová linka vystačí na dvacet až třicet hodin vynikající zábavy, ale základním předpokladem je, že se nebudete vyhýbat nepovinným úkolům a flákat průzkum okolí. Sám jsem měl chuť hrát pořád dál a dál. Byl jsem napnutý, jak to celé dopadne. Jedno můžu dopředu prozradit, dějových zvratů si zde užijete habaděj. Několikrát mě to donutilo přemýšlet nad herními událostmi i dlouho po tom, co jsem odešel od počítače. Tohle se mi nestává moc často, takže příběhová stránka je podle mého názoru naprosto špičková.

Hratelnost mohutně vylepšuje i výborná atmosféra, kterou doplňuje i záměrná neexistence HUD. Nikde tak nejsou žádné šipečky nebo ikonky, které by vás vodily za ručičku po lokaci, žádný radar s výskytem nepřátel apod. Když chcete mapu, musíte si jí vytáhnout na papíře a pouze zde se objevují zakreslené místa s výskytem úkolů. Když se od někoho dozvíte nové informace, body se aktualizují, ale to je všechno. Strohost a čistota herní obrazovky bez popisků je v tomto případě tím nejlepším, co si můžete přát. A když už nějakou pomůcku potřebujete, stačí se podívat na zápěstí vaší postavy. Na nátepníku máte mini měřák radiace, hodinky a posléze si můžete namontovat i kompas. Dle mého názoru je to naprosto perfektní řešení.

Náročnosti grafiky jsem se docela bál, vždyť svého času Metro 2033 fungovalo spíše jako benchmark pro PC sestavy, respektive grafické karty. Můj počítač splňoval doporučená kritéria (CPU i7 4770K s 16 GB DDR3 a grafikou Nvidia RTX 2070), takže mi hra sama nastavila detaily na úroveň ULTRA (bez Hairworks a pokročilé PhysX) při rozlišení 3440x1440 (Ultra Wide QHD). V závislosti na pasáži se počet snímků pohyboval v průměru kolem 70 - 80. Grafika mi jako taková přišla velmi pěkná, ale osobně by mi nevadilo se víc povrtat v jejím nastavení, což aktuálně v menu není moc možné. Snad tedy časem (s nějakým updatem), určitě by nebylo od věci upravit stíny nebo úroveň detailů textur.

Zvukovou stránku her obvykle přeskakuji, protože na ní neshledávám nic objevného nebo něco, co by stálo za zmínku. Tady ale udělám výjimku. Metro Exodus je hra odehrávající se v Rusku, takže jakýkoli jiný dabing než slovanský by mi byl silně proti srsti. Angličtina s ruským přízvukem sice nezní úplně hrozně, ale fakt to není ono. Ještě že je zde možnost pustit si ruský dabing s českými titulky, s čímž jsem opravdu spokojen (a to vám říká člověk, co obecně ruštinu fakt nemusí). Škoda, že stejným způsobem nepřemýšleli i ve Warhorse, když se rozhodli, že český dabing do české hry v českém prostředí prostě neudělají a výmluvu na návratnost doteď neberu. Ono totiž nejde jen o hráče (zákazníky), kteří daným jazykem mluví, ale i o cizince, kteří chtějí hrát hru v autentickém jazyce s příslušnými titulky. Já si myslím, že i u nás se najde dost hráčů, co si Zaklínače raději pustí v polštině s českými titulky, protože to má lepší atmosféru. A o tom to je.

Česká lokalizace formou titulků je jinak výborná a jsem za ní hrozně rád. Metro Exodus je na střílečku hodně ukecaná hra a i v deníku je spousta textů, které stojí za to si přečíst. Pro domácí hráče je tedy obrovské plus, že zde tato lokalizace od Playmana je, stejně jako v prvním i druhém díle.

V samotném závěru bych ještě měl zmínit negativa. Nemohu říct, že bych se nesetkal s různými bugy, jako je zaseknutí vlastní postavy nebo někoho z nepřátel. Stejně tak jsem se občas hodně divil, že vrhnutý nůž nepřítelem prolétl bez toho, aby mu ublížil nebo že dva přímé headshoty lidského banditu nezdolaly. Musíte si ale uvědomit, že novinářská review-verze není tím samým, co ta, která se zítra v den vydání dostane k vám. Jistojistě brzy nastoupí patch a cokoli z toho, co teď píšu jako nedostatek, může být pryč, takže k technickým nedostatkům nepřistupuji přehnaně kriticky. Ano, jsou zde, ale nic, co by bránilo v hratelnosti a dá se předpokládat, že v den vydání nebo záhy po něm bude i toto vyřešeno.

Reklama