RECENZE Microsoft Flight Simulator 2020

Rozsah nepřestává udivovat.

VERDIKT: Pokud jste fandové letectví a máte aspoň trochu slušný počítač, tohle si prostě nemůžete nechat ujít.

Letecké simulátory mi byly vždy velmi blízké, ale obvykle jsem herní čas trávil u bojových variant typu IL2 Sturmovik nebo Rise of Flight. V těchto hrách jde především o to, co se děje na nebi a hlavně přežít vzdušné souboje. Současně se moc neřeší nějaký let z bodu A do bodu B, protože obvyklou činností válečných simulátorů je let z domovského letiště, najít protivníka a návrat zpátky. Nějaké kochání se okolní krajinou moc nepřipadá do úvahy a brát ohledy na okolní letecký provoz prakticky není potřeba. Rozdíl mezi válečnými a civilními leteckými simulátory je tedy nebetyčný a Microsoft už dlouhá desetiletí dokazuje, že jeho doménou jsou právě letecké hry s dopravními či sportovními letadly v dobách míru.

Bez kampaně, zato s naprostou volností

Zatímco u válečných simulátorů je důležitá především skriptovaná nebo dynamická kampaň, v novém Microsoft Flight Simulatoru je to především o absolutní volnosti. Hráč má k dispozici doslova celou planetu s desítkami tisíc (!) skutečných letišť a zajímavých bodů. Na mapě světa si můžete libovolně tvořit své vlastní letové plány a pilotovat vybraná letadla na trasách, kam byste se třeba nikdy v životě ani nedostali. Berte to fakt doslovně. Můžete najít na mapě i ty nejzapadlejší myslitelné kouty a z tamních letišť startovat k vyhlídkovým letům. Lze se tak proletět prakticky nad jakýmkoli místem naší planety a využít přitom reálná (live) data s reálným počasím, denní dobou a leteckým provozem!

To nejdůležitější v sobě ale přináší technologický pokrok, který hra prodělala za poslední roky vývoje. Povrch Země je při hraní fotorealistický a vychází ze skutečných satelitních snímků, takže pokud letíte v oblasti, kterou znáte z fotek nebo z osobního zážitku, zjišťujete, že okolí pod sebou skutečně poznáváte. Pokud máte dostatečný hardware a můžete si pustit střední a lepší detaily, budete doslova žasnout nad zobrazovanou kvalitou krajiny. Jedná se bez diskuzí o naprosto unikátní zážitek. Vylepšené letové vlastnosti poznají hlavně znalci skutečného létání, ale tu vizuální nádheru, tu pochopí a ocení i naprostý laik, který k této hře usedne poprvé v životě.

Přístupnost civilních simulátorů byla vždy trochu vachrlatá. Tyhle hry těží z toho, že od vás chtějí plnit úkony jako ve skutečnosti a ne každý chce nebo zvládá například radiovou komunikaci s řídící věží letiště, procházet podrobné checklisty se všemi úkony jako při reálném létání. Microsoft Flight Simulator ale i toto zvládá na jedničku. Respektive abyste tomu rozuměli, pokud chcete všechen ten opruz s předstartovní kontrolou apod. skutečně absolvovat, tak můžete a o nic nebudete ochuzeni. Ale jestliže jste nováčci a chcete se hlavně bavit, nemusíte mít z ničeho strach. Vše se dá v nastavení přizpůsobit, aby se herní zážitek co nejvíce blížil tomu, co od této hry očekáváte.

Radiovou komunikaci můžete přenechat virtuálnímu kopilotovi, který vše domluví. Letový plán si lze usnadnit virtuálními značkami nebo si pomoci GPS lokátorem i u letadel, které ho standardně ve výbavě ani nemají. Ovládání letadel si lze také uzpůsobit a usnadnit, a když to po nějaké době pro vás bude až moc snadné, začnete si tyto pomocníky naopak vypínat, aby pro vás hra i nadále byla zajímavá a představovala určitou výzvu. Na úplném začátku ale velmi doporučuji projít si všech osm tréninkových scénářů s leteckým instruktorem, které vás zasvětí do základů ovládání letadel a fungování civilního letectví včetně navigace v krajině.

Rychlé výzvy a horské vyhlídky

K vedlejší náplni hry patří i předdefinované kratší či delší mise, respektive výzvy. Ty se dají rozčlenit na přistávací challenge nebo různé tripy v zajímavých oblastech. Důležité je to, že tady se už na žádné pomocníky nehraje a cílí se na ostřílenější hráče. Výzvou jsou například zhoršené povětrnostní podmínky včetně silného větru nebo přistávací dráhy na vyloženě krkolomných místech, které neodpouští ani malé chyby. Mise jsou navíc bodově hodnocené, takže když chcete zazářit, musíte být opravdu precizní a přistávat na střed, hladce a na co nejkratší vzdálenost. To je i slušná motivace pro to zkoušet to opakovaně, protože vždycky budete mít pocit, že by to šlo udělat lépe a získat lepší skóre. Přistávací scénáře představují více jak dvacet různých map a odlišných letadel. Bush tripů je oproti tomu jen hrstka, ale jedná se o delší lety náročné na dodržování letové trasy v zajímavých krajinách Nevady, Patagonie nebo Balkánu. Aby toho nebylo málo, tak v hlavním menu hry se ještě objevují časově omezené výzvy, které se budou pravidelně aktualizovat.

Rozdíly v edicích

K dostání jsou celkem tři edice Flight Simulatoru 2020. Základní verzí je Standard, která čítá dvacet letadel a třicet ručně dopracovaných letišť. Tady si dovolím malou poznámku. Ano, ve hře jsou desítky tisíc letišť, ale ty jsou tvořeny automaticky jen na základě satelitních snímků branných z ptačí perspektivy. To s sebou přináší řadu nedokonalostí a někdy i nesmyslů. Pokud se tedy mluví o prémiových letištích, pak je myšleno, že jsou do detailu ručně zpracované profesionálními grafiky, aby odpovídaly co nejvíce skutečnosti.

Mezi letadly standardní edice se sluší zmínit například Airbus A320neo nebo slavný Boeing 747, dále různé typy jedno vrtulových Cessen nebo proudové Cessny Citation CJ4. Nechybí ani turbovrtulový Daher TBM 930 nebo Cessna 20B B Grand Caravan. Zbytek pak náleží spíše malým sportovním vrtulovým letadélkům. Dražší Deluxe edice se liší v tom, že je v ní celkem dvacet pět letadel a třicet detailnějších letišť. Poslední Premium Deluxe, která stojí přes 3 tisíce korun, pak obsahuje třicet letadel včetně Boeingu 787-10 Dreamliner a čtyřicet letišť. Vyšší stupně edice lze dokoupit i zpětně formou DLC a jak záhy pochopíte, cena za tento upgrade není tak špatná, protože existují i nákladnější alternativy.

Microsoft si přímo ve hře vytvořil vlastní obchod, ve kterém si už nyní můžete nakupovat další herní obsah - tj. letiště, letadla a další grafické přídavky. Pokud jste tedy doufali, že nákupem Premium Deluxe koupíte vše v jednom balíčku, tak opravdu NE. Připravte se i na přídavky z dílen třetích stran a stovky korun za jeden model nového letiště nebo letadla.

Netypická instalace

Informace před zahájením instalace hry hlásí, že byste měli mít k dispozici alespoň 200GB volného místa a naprosto ideálně na SSD disku. Základní herní data se stáhnou v podstatě rychle přes MS Store nebo Steam (záleží, kde jste hru koupili, ale vlastnictví Microsoft účtu se stejně nevyhnete). Zádrhel ovšem přichází při prvním spuštění hry. Absolutně nejhorší situace byla v první den vydání, kdy se hra rozhodla stáhnout přes zabudovaný vnitřní nástroj dalších 95GB dat a to naprosto hlemýždím tempem (situace vyústila pro některé zákazníky až v nemožnost refundace na Steamu, protože ani po dvou hodinách se hra nespustila, ale čas dál ubíhal - naštěstí Steam vyšel hráčům vstříc a dovolil výjimku). Nyní se situace už stabilizovala, ale přesto se při nové instalaci musíte obrnit určitou trpělivostí.

Zmínka o SSD disku, jak se i v mém případě ukázalo, byla docela trefná. 200GB volného místa jsem sice vykouzlil snadno, ale na klasickém točivém HDD, kam běžné ukládám veškeré instalace her. SSD mám pouze na systém a tolik volného místa zkrátka nemám. Tudíž jsem odsouzen při každém spouštění hry k několikaminutovému čekání, při kterém zvládám přečíst pár stránek oblíbené knížky nebo si zajít na kafe. Absence SSD pro herní data Microsoft Flight Simulatoru sice není fatální, ale musíte se smířit s dlouhým načítáním. A nekončí to jen spouštěním hry. I před spouštěním scénářů si nějakou dobu člověk počká. Dochází totiž ke stahování dalších dat fotogrammetrie z cloudu Microsoftu a to jsou klidně další stovky MB nebo i pár GB dat. Pokud se děsíte dopadů na vaší internetovou linku, můžu vás uklidnit, že tato vymoženost se dá v menu vypnout, ale zase pokud máte neomezená data, je toto cesta, jak mít zemský povrch a objekty ve hře co nejpodrobnější a nejreálnější.

Bez joysticku to není správná zábava

Absence kvalitního ovládacího prvku je už ale mnohem více problémová, než výše zmíněný SSD disk. Microsoft sice plně podporuje svůj Xbox One gamepad, který má dnes už pomalu každý ve své výbavě. Nicméně to není žádný med s něčím takovým hrát letecký simulátor na takové úrovni, jakou představuje nový Microsoft Flight Simulator. Dle mého názoru je jediným smysluplným ovladačem pro tuto hru skutečný joystick, a pokud možno doplněný o plynovou páku a nožní pedály (nebo alespoň twist rukojetí). V této kombinaci máte největší šanci si hru maximálně užít i pocitově a ne jen vizuálně. Ani klávesnici jsem ale neodložil úplně, protože ovládacích prvků a jejich kombinací je tolik, že nestačily ani všechna tlačítka na mém HOTAS Warthog od Thrustmasteru. Musím jinak Microsoft pochválit, že i v defaultním nastavení můj HOTAS rozpoznal a sám nastavil k jednotlivým tlačítkům správné funkce, takže jsem skoro nic nemusel dolaďovat.

Hardwarová náročnost tohoto simulátoru je už nyní pověstná a na Ultra detaily ve 4K asi jen tak někdo nedosáhne při rozumné plynulosti. Na druhou stranu se i se starším počítačem můžete dopracovat ke slušné kvalitě a pohodlnému létání. Moje testovací PC má už trochu obstarožní procesor Core i7 4770k s 16GB RAM a grafickou kartou RTX 2070. Monitor mám 21:9 s rozlišením 3440x1440 a autodetekce mi sama nabídla nastavení na vysoké detaily. Vyzkoušel jsem tuto úroveň a už u ní zůstal. Kvalita grafiky je i tak doslova dechberoucí a krom několika vteřin trhání obrazu v moment, kdy se jako pilot objevím v kokpitu, už zbytek letu probíhá v pohodě. Všechny ty úžasné lokace, plastičnost terénu nebo přelety nad velkými městy dávají člověku super pocit. Myslím, že ještě nikdy nebyl prožitek tak realistický jako právě teď.

Pokud vás zajímá grafické srovnání mezi úrovněmi Low - Ultra, doporučuji toto video:

Není všechno zlato, co se třpytí

Abych ale jen nechválil, schoval jsem si na závěr i trochu kritiky. Grafika je skutečně úžasná a nemohl jsem se dočkat, až se vydám na let nad pražskými Modřany, kde bydlíme. Naprosto mě šokovalo, že hra eviduje existenci nedalekého sportovního letiště Točná, ze kterého jsem mohl startovat, abych obhlédl známé čtvrtě a naši ulici. První pohled byl super, protože jsem rozpoznával vše podstatné, ale pak jsem si začal všímat detailů. Herní data mají spočítané výšky objektů a půdorysy zasazené do fotorealistických ulic. Objekty jsou tedy naoko přesné, ale při bližším zkoumání je vidět, že fasády domů včetně jejich zbarvení jsou vycucané z prstu a řada hranatých paneláků má najednou sedlové střechy.

Dalším drobným nedostatkem jsou parkovací plochy, na kterých při snímkování do hry stála zaparkovaná auta. Třeba u Sofijského náměstí na Praze 12 je toto parkoviště ze vzduchu snadno rozpoznatelné, ale vidíte na něm jen změť placatých barevných fleků. Podobné fleky jsou občas vidět i na silnicích. Pokud už někde uvidíte na vozovkách skutečné modely aut, které se i pohybují, záhy zjistíte, že se pohybují ve smyčce jen sem tam, jako ve stařičkém SimCity. Letmý pohled na tyto detaily tedy nadchne, ale nesmí se v tom člověk moc šťourat, protože pak začne odhalovat, že všechno má své limity a nedokonalosti.

Z celkového pohledu je ale Microsoft Flight Simulator 2020 naprosto fascinujícím počinem, kterému se jen tak něco nevyrovná. Jeho rozsah mě nepřestává udivovat. Těžko byste v současnosti hledali přístupnější a pohlednější simulátor civilního létání.

999

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (0)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna